V dnešní době při stavbě nového objektu či modernizaci stávajícího se nám nabízí pestrá škála možností, jak zajistit jeho vytápění. Vedle tepelného čerpadla, spalování biomasy, elektrických přímotopů, podlahového vytápění atd.můžeme zvolit i plynové kotle.

Do této kategorie kotlů spadají ty, které spalují především zemní plyn přiváděný nejčastěji z rozvodné sítě. Podle certifikace kotle ale zemní plyn může nahradit propan či propan-butan skladovaný v zásobnících nad nebo pod zemí. Jednotlivé kotle se od sebe potom liší výkonem, umístěním a účinností.

Potřebný výkon kotle se odvíjí zejména od jeho využití v budově. Může být určen pouze k vlastnímu vytápění, anebo i k ohřevu vody. Ve druhém případě se nám pak opět nabízejí dvě možnosti. Dostatek prostoru umožňuje instalaci externího zásobníku vody, zatímco v opačném případě budeme muset využít pouze průtokového ohřívání. Výše výkonu se odvíjí zejména od velikosti vytápěné plochy a dalšího využití kotle. Je nutné také zvážit i specifické požadavky konkrétní stavby či atypických vlastností interiéru. Rozsah výkonu je u plynových kotlů možné později plynule regulovat pomocí elektronické řídící jednotky, která automaticky kontroluje provoz a bezpečnost provozu.

Účinnost kondenzačních kotlů je okolo 98%

Cenové rozpětí kotlů na trhu je opravdu velmi široké, nicméně jestliže si chceme zajistit jednoduchou a bezproblémovou obsluhu spojenou s minimálními nároky na údržbu, měli bychom počítat s vyšší pořizovací cenou. Důležitými údaji pak je určitě životnost kotle a hodnota emisí. Investice do kvalitnějšího a účinnějšího kotle se nám časem ale určitě vyplatí.

Provozní náklady jsou dány cenou paliva. Ceny zemního plynu odrážejí se zpožděním ceny ropy. Majitel průměrného rodinného domu využívajícího plynový kotel jak k vytápění, tak k ohřevu vody (spotřeba 80GJ), zaplatí okolo 30 000 Kč ročně. Tuto částku je ale nutné brát opravdu jen jako orientační.

Základní rozdělení plynových kotlů podle stupně vychlazení spalin:

Standardní kotle

Jejich účinnost se pohybuje okolo 91 %. Voda vracející se do kotle musí mít teplotu nad 60 °C, což je rosný bod. Při nižších teplotách by hrozila koroze způsobená vlhkostí.

Nízkoteplotní

Účinnost u těchto kotlů je přibližně 93 %, což je způsobeno teplotou vracející se vody. Ta se pohybuje v rozmezí 35-40 °C. Tyto nižší teploty způsobují vlhkost, a proto je nutné použití odolnějších materiálů při výrobě.

Kondenzační

Při stejném způsobu výpočtu účinnosti se dostáváme na hodnoty okolo 98 %. Dokáží využít i teplo vzniklé kondenzací vodní páry ve spalinách. Ke kondenzaci totiž dojde ještě v kotli místo v komíně. K tomuto procesu nedochází jen při velmi silných mrazech, kdy teplota vratné vody překročí rosný bod. Mimo tyto situace ale kotel umí pracovat v tomto kondenzačním režimu, který zvyšuje výhřevnost až o 11%. Vykazované emisní hodnoty se pohybují pod povolenými limity, takže jejich provoz je ekologičtější. 

Podle typu konstrukce kotle můžeme rozlišit:

- stacionární kotle – stojí na zemi a jsou vyráběny všechny typy plynových kotlů

- závěsné kotle – zpravidla se vyrábějí nízkoteplotní či kondenzační

Další dělení kotlů:

Otevřený kotel

Tento typ vyžaduje instalaci do větratelných prostor. Vzduch pro hoření si bere z místnosti, ve které je umístěn. Jeho spalovací komora je otevřená. Vzniklé spaliny jsou pak odváděny do komína.

Uzavřený kotel

Umožňuje instalaci kotle kamkoliv v interiéru, jelikož vzduch potřebný k hoření je nasáván z venku. Spalovací komora je podle názvu uzavřená a i tento typ odvádí spaliny komínem pryč.

Jak se Vám článek líbil?

 Loading ...